Tak já mám diagnostikované deprese, úzkostnou poruchu a nespavost. Jak se to u mě projevuje? Žádná motivace, fakt na nic.
Některé dny neschopnost vstát z postele a začít cokoliv dělat, nesoustředěnost, neschopnost se učit, stresování nad věcmi
nad kterými nemám žádnou kontrolu. Taky mám dost nízké sebevědomí, strach z neúspěchu, jsem neustále unavená.
Myslím si, že je tam spousta faktorů už od nízkého věku - rozvedení rodiče, posmívání a velmi málo kamarádů ve školce,
následná šikana na základní škole. Vlastně já vždy byla to divné, tiché, a odstrčené dítě se kterým se nikdo nechtěl moc bavit a nikdy
jsem nezapadala ani do kolektivu. Dejme tomu, že se to začalo projevovat zhruba ve 13ti letech.
Na nespavost mi občas pomáhá poslouchat před spaním ASMR, nefunguje to vždy, ale někdy mi to pomůže rychleji usnout,
celkově je dobré se se svými problémy někomu svěřit a nedržet všechno v sobě!
Kdybych měla vyzdvihnout, co rozhodně nedělat, tak určitě jsou špatně jakékoliv nevhodné poznámky - například, že vám nic
není a jde pouze o lenost. Nebo že vše až moc řešíte a přeháníte. Že na tom nejste tak špatně a ostatní to mají horší,
nebo že se prostě jen nesnažíte dostatečně. Tohle všechno jsou fakt hrozné a absolutně nerelavntní poznámky.
Kdybych měla popsat momentílní stav, tak je horší. Čekám na termín u nové psychiatričky, které mě jako jediná po 2 letech
hledání vzala. Co se odborníků týče, tak budu zcela upřímná... zkušenosti mám velmi špatné. Ve 14ti letech jsem byla poslaná k dětskému
psychologovi, který mi vůbec nepomohl a jediné, co mi řekl bylo, že mé problémy jsou v tomhle věku normální a nic vážného to není. O
pár měsíců později jsem musela k paní psychiatričce, protože jsem na tom byla o dost hůře. Paní doktorka byla velmi arogantní a zlá.
Vynadala mi, protože jsem nedokázala správně vyjádřit své pocity a důvod proč je mám. Napsala mi několik léků a odcházela jsem od ní
s pláčem. Takže shrnutí... odborníci za mě velký špatný.