Mám sociální fóbii (úzkost). Projevuje se to strachem a úzkostí z míst, kde jsou lidé co neznám. např. nakupování v obchodě,
objednávání si jídla,
placení u řidiče autobusu. Člověk má velké nutkání se těmto situacím vyhýbat, aby předešel úzkosti a velkému stresu. Bohužel
těmhle věcem se v reálném životě vyhnout nedá. On člověk se sociální fóbií radši bude hladem, než aby si sám objednal jídlo :d
Při nákupu si člověk trpící tímhle několikrát přepočítává peníze, aby nedošlo k nějakému trapnému momentu. Má pocit že ho lidi
sledují, i když jde kamkoliv a neustále ho ostatní za něco odsuzují. Má strach z toho, co si o něm lidé myslí.
První příznaky jsem měla v 7mi letech. hlavní příčina podle mě byla šikana od ostatních dětí a toxická domácnost ze strany otce,
ve které jsem vyrůstala. Neustále mě ponižoval, b-l a díky tomu jsem se začala bát i ostatních lidí.
Hodně lidí říká, že ze sociální fóbie se dá dostat tak, že se úmyslně vystavuješ těm činnostem, které ti způsobují úzkost (např.
trénovat objednávání si jídla) Ale pro člověka trpící sociální fóbií to znamená peklo. Nejvíce mi pomohlo se vystavovat takovým situacím
v přítomnosti někoho, komu věřím a kdo se mi nebude smát, pokud třeba nezvládnu na někoho cizího promluvit. A v případě, že to pro mě bude
velice náročné mi pomůže a třeba udělá i něco v sociální oblasti za mě. Tohle ale neplatí v případě, že člověk je do toho nucen. Musí sám
chtít trénovat tyhle běžné situace. Také si uvědomit, že ostatní lidé si většinou všímají jen sebe a řeší svůj život a nesoudí mě. Celkově
veřejnosti za každý pohyb (což je ale velice obtížné, i když si to člověk uvědomí, úzkost tyto myšlenky stejně vyvolá)
mi v tomhle celém ale stejně pomohly nejvíc psychiatričkou psané léky.
Určitě by se tímto trpící člověk neměl držet se skupinou lidí, kteří se mu za tyhle problémy smějí. Nejsou ochotni pomoct.
To byl pro mě nejhorší problém. Dále se také vyhnout obecným věcem, které zhoršují stres (kofein) a hlavně se vyhnout drogám!!!!
Člověk se sociálními úzkostmi má většinou nervové oslabení a drogy by mohly spustit horší problémy nebo zhoršit příznaky.
Nyní už sociální fóbií trpím o dost míň než dříve. Zvládám sociální situace sama, ale občas stejně úzkost mám.
Spíš mě sociální situace psychicky hodně vyčerpávají a nemám už potom sílu na další, než abych měla třeba úzkost.
Také beru několik předepsaných léků, které mi taky velice pomohly. Psycholog nebo terapie mi nic moc nedala, protože na mě zkrátka
nefungovala. Pro mě byly vhodnější cestou léky na úzkost.